Než se rozhodnete vycestovat za sběrem ovoce do zahraničí, je dobré vědět, do čeho jdete. Několik osobních zkušeností z práce na skotských farmách vám přinese následující rozhovor. Robert navštívil Skotsko pracovně celkem třikrát. Pokaždé si našel sezonní zemědělskou práci. Jak sám přiznává, nejel tam ale primárně za prací. Spíše chtěl poznat nová místa, skotskou kulturu a zapracovat na angličtině.
 
strawberrySpousta lidí jezdí za prací spíše do Londýna a okolí. Co bylo hlavním impulsem vyrazit do Skotska?
 
Zkrátka přišel kamarád a zeptal se mě, jestli chci o prázdninách do Skotska na jahody. Já jsem okamžitě věděl, že chci, přestože jsem původně ani moc nevěřil, že tam nějaké jahody rostou. Skotsko jsem měl spojené s nepřetržitým deštěm, chladem a samozřejmě s Lochneskou příšerou. Celý ten nápad - sběr jahod ve Skotsku - mi připadal dokonale bizarní, nebyl tedy důvod odmítnout. 
 
Jakým způsobem sis práci obstaral? Jak dlouho vám trvalo sehnat práci?
 
Zmíněný kamarád zajistil přes agenturu (jméno už nevím) pracovní povolení. Stálo to asi 100 liber a hned nám nabídli farmu. Nevěděli jsme podle čeho se rozhodnout, protože v katalogu vám vždy všechno vychválí, tak jsme zkrátka vzali první nabídku. Dnes bych možná sedl k internetu a vysondoval na nějakém fóru, kdo a kde byl, ale my jsme to tehdy neřešili a naštěstí to dopadlo docela dobře. To povolení se týkalo pouze zemědělských prací a výhoda spočívala v tom, že nás potom vzali i na dalších farmách. Dalo se určitě jet i bez povolení, ale řada farem nechtěla zaměstnávat cizince načerno, takže by to byl zbytečný stres.
 
Ve Skotsku jste byl vícekrát. Která práce vás bavila nejvíce a nejméně?
 
Neřekl bych, že mě něco bavilo nejméně nebo nejvíce. Nejraději mám, když mohu činnosti střídat. Také jsem lépe snášel úkolovou práci - tedy kolik např. natrháš malin, tolik dostaneš zaplaceno. Práce placená od hodiny, jako třeba přebírání jahod pro supermarket, byla sice méně fyzicky náročná, ale psychicky mě ničila.
 
Jak se liší podmínky jednotlivých zaměstnavatelů?
 
Liší se hodně. Jde o to, co člověk preferuje. Některé farmy byly spíše "galeje". Člověk musel pracovat stanovený počet hodin a předvést určitý standard, přestože byl placený úkolově. Několikrát se mi stala pro mě absurdní situace, když za mnou přišla manažerka farmy a vyčetla mi, že jsem si toho dne málo vydělal. Pro ni to ale samozřejmě znamenalo něco jiného - na poli totiž možná zůstaly jahody a na druhý den už možná nebudou prodejné. Dokonce mě chtěla vyhodit, ale měla málo lidí a já, jako jeden z mála, uměl dobře anglicky, takže si ze mě udělala tlumočníka. Toto se mi konkrétně stalo v Anglii, ale ve Skotsku to bylo volnější. Byly farmy, kde člověk vůbec nemusel přijít do práce a nikoho to nezajímalo. Když ale práce nebyla, tak zase na druhou stranu toho farmáře vůbec nezajímalo, že potřebujete peníze. Ta anglická farma, o které jsem mluvil, měla ale jednu výhodu. Člověk měl jistou práci šest dnů v týdnu.
 
Kde jste bydleli a jak jste si zajišťovali stravu?
 
Stravu si zajišťoval každý sám a to na všech farmách bez rozdílu. Bydlelo se většinou v karavanech, kdo přijel pozdě, musel na některých farmách spát ve stanu - třeba i dva měsíce, což byl při častých deštích problém. Pokud jde o mzdu, byly tam určité rozdíly mezi farmami, ale hlavní faktor byl počasí. Když bylo hezky, pracovalo se, když pršelo, tak úroda hnila a my jsme byli bez práce.
 
S jakými národnostmi jste se nejčastěji při práci setkal?
 
Ve Skotsku asi se všemi Evropany od Lotyšů až po Portugalce, dále tam byli Jihoafričané, Australané, Novozelanďané. Zajímavé bylo pozorovat jednotlivé lidi jakožto zástupce různých zemí. Byla tam například jedna Francouzka a ta byla neustále nespokojená s pracovními podmínkami, a tak chtěla stávkovat a stávkovat. Zkrátka přesně jako mnoho Francouzů. Zvláštní bylo, že třeba Rusové se nebyli schopni moc zapojit do různých společných aktivit - večerní sezení u ohně, párty atd. Oni si jednoduše udělali svůj táborák. U jednoho ohně tak seděli zástupci téměř celého světa - takové mini OSN - a u druhého zástupci bývalého Sovětského svazu.
 
 Jaká byla náplň práce? Byl nějaký denní limit pro splnění?
 
Sbírali jsme jahody, rybíz, maliny. To byla většinou úkolová práce. Třídili jsme to v třídírně - to jsme dostávali hodinový plat. Potom jsme upravovali záhony. To bylo placeno někdy úkolově někdy hodinově. Sběr jahod je poměrně náročný na záda. Člověk je totiž celý den ohnutý. U malin a rybízu je to lepší, protože se pracuje vestoje. Pokud jde o ten denní limit, měla to každá farma jinak. Někde to vyžadovali, viz zmiňovaná anglická farma, někde nikoli, ale třeba chtěli, abychom vysbírali v daný den určitý počet polí, takže se někdy pracovalo déle. Člověku to nevadilo, protože věděl, že za dva dny může pršet a nebude do čeho píchnout.
 
Měl jsi nějaký negativní zážitek spojený přímo s prací?
 
Záleží, co člověk chápe jako negativní. Příliš komfortu si člověk na farmě neužije, ale jako studenti jsme to neřešili. Žádný farmář nás nikde nikdy nepodvedl, nesnažil se nějak přechytračit. Jde o to, že si musí člověk po příjezdu zjistit, co může očekávat a co se naopak čeká od něj. Skoti ani Angličané nejsou zákeřní podvodníci a farmáři jsou většinou přímí lidi a to zřejmě všude na světě. Jsou třeba drsní, vulgární, ale nikdy zákeřní nebo zlí.
 
Jak často jste dostávali výplatu? Kolik se pohybovala sazba?
 
Některé farmy vyplácely peníze přímo na poli. Člověk přinesl jahody, zvážili mu je a dostal hned peníze. Za půl hodiny přišel znovu s jahodama a vše se opakovalo. Většinou šlo o farmy s volnějším režimem práce. Jiné farmy vyplácely pracovníky třeba jednou za týden. Na těchto farmách musel člověk pracovat stanovený počet hodin, podat určitý výkon, zkrátka režim byl přísnější. Výdělky se den ode dne lišily, ale myslím, že asi dvacet až pětadvacet liber byl denní průměr. Pro chudého českého studenta jako jsem byl já a který chtěl spíše cestovat a poznávat to bylo v pohodě.
 
Skotská angličtina má jistě svůj specifický přízvuk. Jak dlouho trvá "aklimatizace" běžné školní angličtiny?
 
My jsme jeli s kamarády do Skotska autostopem. Čím více jsme se přibližovali Skotsku, tím měně jsme rozuměli. Takže už i sever Anglie byl problém. Skoti používají plus mínus stejná anglická slova jako angličani, ale ten jejich přízvuk je totálně jiný než klasický londýnský nebo ten, který člověk slýchává z BBC zpráv. Je příjemný na poslech, alespoň mě se líbil, ale trvá týdny i měsíce, než si člověk zvykne. Když jsem jednou jel autostopem, zastavil mi chlapík s Glasgow. Poté co jsem se jej asi pětkrát zeptal "sorry, can you say that again?", tak jsme ten rozhovor vzdali, protože to nemělo význam. Dvě hodiny jsme spolu seděli mlčky v autě a usmívali se na sebe. Pokud jde o skotskou náturu, jsou docela srdeční, rádi se baví, jsou spontánní. Angličané jsou víc racionální, strozí, možná malinko upjatí. Oba tyto národy spojuje určitá houževnatost a vytrvalost. Přišlo mi, že Skoti na můj vkus používají často vulgární slova.
 
Jaká místa jsi stihl navštívit? Kde se ti líbilo nejvíce?
 
Když jsme vydělali něco peněz, půjčili jsme si auto a týden jsme projížděli všechny zapadlé kouty nádherné skotské krajiny. Celé severozápadní pobřeží je absolutně magické, prakticky nedotčené lidskou činností. Nejsem žádný ezoterik, ale musím říci, že z těch luk, vřesovišť a pastvin je cítit určitá čistota, ne jen fyzická ale i psychická. Z tamní přírody jde určitá energie něčeho původního, prastarého. Když to jeden můj kamarád viděl, přiznal se mi, že mu vyhrkly slzy, jak ho to dostalo. Myslím, že takových nedotčených míst už moc v Evropě není. Na druhou stranu jsem byl maličko zklamaný z jezera Loch Ness, které proslavila ona známá Lochneská příšera. Byla tam spousta turistů a přitom tam nebylo nic moc k vidění, hlavně když se člověk před tím namlsal toho, o čem už jsem mluvil. Zajímavé je, že spousta Skotů nikdy toto jezero nenavštívila, přitom je ve světě tolik známé. Jde tedy o onen známý syndrom Pařížana, který nikdy neviděl Eifelovku. Byl jsem se podívat také v Glasgow, což je největší skotské město (nikoli hlavní město), na fotbalových stadionech Celtic a Rangers. Skotové jsou totiž neskuteční nadšenci fotbalu.
 
Jak jste se do místa dopravili? Jaké jsi měl jiné náklady spojené s hledáním zaměstnání?
 
Jak už jsem zmínil, cestovali jsme většinou autostopem. Takže jsme na dopravě docela ušetřili. Není to sice úplně ideální způsob cestování, ale řidiči občas zastavují. Člověk tak pozná místní lidi, víc než když cestuje v letadle a bydlí v hotelu. V Británii byl autostop populární tak do začátku devadesátých let, pak se to zhoršilo, takže jsme to prošvihli.
 
Kolik je běžně člověk schopný ušetřit, pokud nechce po zemi cestovat?
 
Dvacet, možná třicet liber za den si člověk vydělá, pokud neprší. Sezóna trvá od května do října. Denně člověk utratí asi tři až pět liber za jídlo, pokud nechce být na vodě, chlebu a jahodách. Někde se platí za pronájem karavanů. Já osobně jsem si nikdy moc peněz domů nepřivezl. Značnou část jsem vždy procestoval.
 
 
Kam se chystáš příště?
 
Chci procestovat trošku Česko. Asi pěšky od Zlína až po Aš. Nebo spíš obráceně, aby to bylo od "A" po "Z".
 
Zdroj: NICM