Bleskovka

Střednědobý výhled rozpočtu MČ Praha 18 na období do roku 2029

Zde

 

image 10Drzé děti, agresivní rodiče, nešťastní učitelé. Co se to děje v českých školách? Pedagogové si stěžují na nedostatek úcty vůči svému povolání, ale podle odborníků jen doplácejí na změny společenského trendu, kdy mocenská autorita přestává platit na děti i rodiče. Zoufalý kantor si pak někdy neví rady a někdy to skončí i fackou. Jako v případě ředitele základní školy v Praze 8 s 36letou praxí Miroslava Korandy. Ten dal facku problémovému žákovi poté, co řešil situaci mezi sedmáky. Jeden z nich mu drze odsekl a řediteli vyletěla ruka. Za Korandu se pak v peticích postavili mnozí rodiče i učitelé.

Ředitel se za facku omluvil, zaplatil pokutu 4000 korun za přestupek, avšak zastupitelé na něj přišli s dalšími stížnostmi. Nakonec se rozhodl ke konci školního roku složit funkci. Podle speciálního pedagoga a psychologa Davida Čápa, který spolupracuje s učiteli i rodiči, stížnosti na „dnešní mládež“ sice byly vždy, ale tato generace se chová jinak. „Ostrá disciplína, která možná ještě v 80. letech ve školách byla, měla ve společnosti podporu. I výchova v rodinách byla hodně autoritativní. A tak si škola mohla dovolit přesně tyhle vzorce chování,“ řekl Právu Čáp.

Dnešní výchova podle něj není lepší nebo horší, ale prostě jiná. „Víc se s dětmi debatuje, víc nás zajímá, co chtějí. Když tento posun škola neakceptuje, dochází ke konfrontaci autoritativního a tolerantnějšího přístupu,“ vysvětluje. Jedním z problémů může být věk učitelů. Mezinárodní šetření v roce 2012 ukázalo, že český pedagogický sbor patří v zemích OECD mezi nejstarší. Na druhém stupni základních škol působí 37 procent učitelů starších 50 let a jen 23 procent jich je mladších 40 let.

Naštvaný rodič? Aspoň má zájem

Učitelům často chybějí znalosti, jak se zachovat při konfliktu. Pedagogické fakulty se soustřeďují na psychologické vzdělání málo. Že fyzický trest nefunguje a je nepřípustný, patří ke kantorskému vzdělání, přesto jsou někteří učitelé ochotni jej obhajovat. „U nás na škole tělesné tresty nejsou, protože si na to většina učitelů dává pozor. Rodiče by si hned letěli do školy stěžovat,“ povzdechla si Právu učitelka z pražské základní školy, která nechtěla být jmenována.

Zoufalý rodič někdy v afektu učiteli řekne, „jen mu jednu střihněte, doma taky zlobí“, ale stále častěji rodiče své děti, někdy až nekriticky, hájí. „Naštvaný rodič není špatný, ale naopak dobrý rodič, který má zájem o své dítě. Existují postupy, jak ho zklidnit a přetáhnout na svoji stranu,“ míní Čáp.

Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin, který přes rok navštěvuje desítky škol, tvrdí, že kázeň a autorita jsou hlavním tématem všech škol. „Učitelé si s dětmi nevědí moc rady. Mají pocit, že děti mají být poslušné, což se projevuje tím, že mají být zticha. A tak dítě dostane dvacetkrát za hodinu pokyn, aby bylo zticha, jako by to byla největší ctnost. Je zajímavé, že přesně v těchto školách, kde existuje permanentní tlak učitelů, je nejvíc hochů, kteří v hodině pořvávají, a uražených holek,“ popsal Feřtek.

Podle něj je tělesné trestání dětí pedagogy za všech okolností nepřijatelné. „Lidé občas argumentují, že když doma dají svému dítěti facku, tak mu to neuškodí. Učitel ale v téhle pozici není. Je to profesionál a musí situaci zvládnout jinak než pomocí tělesného trestu,“ říká Feřtek. Ale co když kantorovi selžou nervy? „Facka žákovi je vždy selhání, protože jakmile učitel použije násilí jako mocenský nástroj, přenáší se to na děti. Nejlepší cesta, jak odstranit agresivitu dětí vůči učitelům, je odstranit agresivitu učitelů vůči dětem,“ nabádá Feřtek. Podobně mluví i zkušený pedagog Václav Klaus mladší. „Tyhle věci jsou už více než sto let zakázány. Učitel by se měl ovládnout,“ míní.

Ruka ujet nesmí

S nimi souhlasí i dětský psycholog s mnohaletou praxí Miroslav Hudec, který ale má pochopení pro to, že kantorova ruka občas ‚ujede‘. „Učitel by měl zvládnout dítě i bez pohlavku. Já to neschvaluji, ale můžu pochopit, že se to někdy prostě stane. Zejména puberťáci ve velmi citlivém věku dokážou člověka drsně vytočit. Patří ale k učitelskému umění, že to zvládne,“ řekl.

Řada škol si umí poradit. Ředitel venkovské školy na Kyjovsku měl ve škole velké problémy s chováním dětí. Na každé pondělí zavedl třídnické hodiny, kdy učitel sedí s žáky v kruhu a ti se zde mohou porůznu projevovat, sdílet své postoje. Během čtyř let konfliktů výrazně ubylo. Ne všichni učitelé ale kruhy zvládají. „Starší učitelé na to nejsou nastaveni. Byť jsou informováni a aktivně s tím souhlasí, tak ve skutečnosti tam děti zase peskují a chovají se k nim mocensky,“ říká Feřtek s tím, že tito učitelé to často vnímají jako ztrátu času. V jiné škole si pochvalují zvyk, kdy každé dítě má po celou docházku kromě třídního učitele ještě dalšího učitele – důvěrníka. S ním se jednou týdně schází.
Drzé děti, agresivní rodiče, nešťastní učitelé. Co se to děje v českých školách? Pedagogové si stěžují na nedostatek úcty vůči svému povolání, ale podle odborníků jen doplácejí na změny společenského trendu, kdy mocenská autorita přestává platit na děti i rodiče.

Zoufalý kantor si pak někdy neví rady a někdy to skončí i fackou. Jako v případě ředitele základní školy v Praze 8 s 36letou praxí Miroslava Korandy. Ten dal facku problémovému žákovi poté, co řešil situaci mezi sedmáky. Jeden z nich mu drze odsekl a řediteli vyletěla ruka. Za Korandu se pak v peticích postavili mnozí rodiče i učitelé.

Ředitel se za facku omluvil, zaplatil pokutu 4000 korun za přestupek, avšak zastupitelé na něj přišli s dalšími stížnostmi. Nakonec se rozhodl ke konci školního roku složit funkci. Podle speciálního pedagoga a psychologa Davida Čápa, který spolupracuje s učiteli i rodiči, stížnosti na „dnešní mládež“ sice byly vždy, ale tato generace se chová jinak. „Ostrá disciplína, která možná ještě v 80. letech ve školách byla, měla ve společnosti podporu. I výchova v rodinách byla hodně autoritativní. A tak si škola mohla dovolit přesně tyhle vzorce chování,“ řekl Právu Čáp.

Dnešní výchova podle něj není lepší nebo horší, ale prostě jiná. „Víc se s dětmi debatuje, víc nás zajímá, co chtějí. Když tento posun škola neakceptuje, dochází ke konfrontaci autoritativního a tolerantnějšího přístupu,“ vysvětluje. Jedním z problémů může být věk učitelů. Mezinárodní šetření v roce 2012 ukázalo, že český pedagogický sbor patří v zemích OECD mezi nejstarší. Na druhém stupni základních škol působí 37 procent učitelů starších 50 let a jen 23 procent jich je mladších 40 let.

Naštvaný rodič? Aspoň má zájem

Učitelům často chybějí znalosti, jak se zachovat při konfliktu. Pedagogické fakulty se soustřeďují na psychologické vzdělání málo. Že fyzický trest nefunguje a je nepřípustný, patří ke kantorskému vzdělání, přesto jsou někteří učitelé ochotni jej obhajovat. „U nás na škole tělesné tresty nejsou, protože si na to většina učitelů dává pozor. Rodiče by si hned letěli do školy stěžovat,“ povzdechla si Právu učitelka z pražské základní školy, která nechtěla být jmenována.

Zoufalý rodič někdy v afektu učiteli řekne, „jen mu jednu střihněte, doma taky zlobí“, ale stále častěji rodiče své děti, někdy až nekriticky, hájí. „Naštvaný rodič není špatný, ale naopak dobrý rodič, který má zájem o své dítě. Existují postupy, jak ho zklidnit a přetáhnout na svoji stranu,“ míní Čáp.

Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin, který přes rok navštěvuje desítky škol, tvrdí, že kázeň a autorita jsou hlavním tématem všech škol. „Učitelé si s dětmi nevědí moc rady. Mají pocit, že děti mají být poslušné, což se projevuje tím, že mají být zticha. A tak dítě dostane dvacetkrát za hodinu pokyn, aby bylo zticha, jako by to byla největší ctnost. Je zajímavé, že přesně v těchto školách, kde existuje permanentní tlak učitelů, je nejvíc hochů, kteří v hodině pořvávají, a uražených holek,“ popsal Feřtek.

Podle něj je tělesné trestání dětí pedagogy za všech okolností nepřijatelné. „Lidé občas argumentují, že když doma dají svému dítěti facku, tak mu to neuškodí. Učitel ale v téhle pozici není. Je to profesionál a musí situaci zvládnout jinak než pomocí tělesného trestu,“ říká Feřtek. Ale co když kantorovi selžou nervy? „Facka žákovi je vždy selhání, protože jakmile učitel použije násilí jako mocenský nástroj, přenáší se to na děti. Nejlepší cesta, jak odstranit agresivitu dětí vůči učitelům, je odstranit agresivitu učitelů vůči dětem,“ nabádá Feřtek. Podobně mluví i zkušený pedagog Václav Klaus mladší. „Tyhle věci jsou už více než sto let zakázány. Učitel by se měl ovládnout,“ míní.

Ruka ujet nesmí

S nimi souhlasí i dětský psycholog s mnohaletou praxí Miroslav Hudec, který ale má pochopení pro to, že kantorova ruka občas ‚ujede‘. „Učitel by měl zvládnout dítě i bez pohlavku. Já to neschvaluji, ale můžu pochopit, že se to někdy prostě stane. Zejména puberťáci ve velmi citlivém věku dokážou člověka drsně vytočit. Patří ale k učitelskému umění, že to zvládne,“ řekl.

Řada škol si umí poradit. Ředitel venkovské školy na Kyjovsku měl ve škole velké problémy s chováním dětí. Na každé pondělí zavedl třídnické hodiny, kdy učitel sedí s žáky v kruhu a ti se zde mohou porůznu projevovat, sdílet své postoje. Během čtyř let konfliktů výrazně ubylo. Ne všichni učitelé ale kruhy zvládají. „Starší učitelé na to nejsou nastaveni. Byť jsou informováni a aktivně s tím souhlasí, tak ve skutečnosti tam děti zase peskují a chovají se k nim mocensky,“ říká Feřtek s tím, že tito učitelé to často vnímají jako ztrátu času. V jiné škole si pochvalují zvyk, kdy každé dítě má po celou docházku kromě třídního učitele ještě dalšího učitele – důvěrníka. S ním se jednou týdně schází.

Zdroj:eduin